Šance utíká. Unikátní příležitost se zúčastnit historické události a být na straně správných bude brzo tatam. Na které straně budete Vy?
Poslední dobou se mě ptalo hodně lidí, co si myslím o běžencích, migrantech, přistěhovalcích apod. Co si mám myslet, když sám jsem se přistěhoval do jiné zemi před 20 lety. Proto nikdo nemůže očekávat, že budu mluvit proti migraci. Můžu mluvit proti chování jistých jedinců bez ohledu na to, odkud jsou, nebo kde žijí.
Hodně lidí naší minulosti (rodinné, národní, evropské nebo prostě lidské) potřebovalo pomoci. Víte, kdo byli Sir Nicholas Winton nebo Irena Sendlerová? (pro odkazy v češtině na wikipedii, klikněte spíš sem pro pana Wintona a sem pro paní Sendlerovou). Přečtěte si jejich příběhy a řekněte mi, že je neobdivujete. Pokud neobdivujete, možná budete aspoň závidět obdiv, který probudili a stále probouzejí. Pokud nestojíte ani o cizí obdiv (já taky ne - s tím se ztotožňuji) ani o vlastní zajívamý životní příběh (což to já ano), je to Vaše právo. Koneckonců, některé činy se nedělají kvůli zisku, nýbrž proto, že víme, že je to správné a to, co máme dělat. A že to může mít špatné důsledky? Možná zítra, možná někdy nebo nikdy - jen vím, že dnes budu spát s klidným svědomím. Někdo dneska potřebuje pomoc, a můžu pomáhat nebo jen koukat. Nesmím podkopat jejich nohy, když se snaží dostat přes rozbouřená moře a pálivé pouště na bezpečnější místo (a tím nemám na mysli Lászlóovou, na kterou útočí plno nesprávných lidí nesprávným způsobem, bez ohledu na to, co udělala, a jak to myslela).
Ano, běženci hledají bezpečnější místo. Přece jen nikdo nebude riskovat život jen proto, aby to měl někde jinde jen tak "jednodušší." Kdo by opustil byť trochu bezpečné místo, aby skočil do neznáma s dětmi, s celou rodinou, s jediným majetkem jednoho baťohu (pokud vůbec s nějakým)? Ti, co řeknou, že by klidně riskovali vlastní život jen tak za dobrodružství, dovolte, abych Vám nevěřil: dobrodruzí mají vždycky bezpečné zázemí za sebou, uprchlíci nikoliv. Dobrodruhům nejde o život, nýbrž o zábavu. Neutíkají před nebezpečím, jen před všedností a nudou.
Mám strach z toho všeho? Spíš než strach, mám jisté výhrady. To máme asi všichni, kdykoliv někdo bude zasahovat na naše pohodlí, na náš aktuální stav: musíme opustit pelíšek, abychom šli do školy, a taky musíme opustit maminčinu lůnu, abychom mohli žít. Tak se mají věci: občas jisté nepohodlí, jistý stres, nás posune mnohem dál. Vlastně, když přemýšlím o tom, čeho se víc bojím, jestli bomby od Islámského Státu, nebo nebýt správný, tak rozhodně se víc bojím, životně, toho druhého. Někdo může říct, že tu bombu nevnímám jako aktuální. Měli jste v rukou mrtvou oběť teroristického útoku? Já ano. Jak na můj spánek bude mířit kalašnikov, asi budu uvažovat jinak. Jenže nemíří.
Ano, mám obavy, nebo obavičky, a též mám naději ba i nadšení. Ta nová přiležitost, za kterou jiní sem přicházejí, kterou jiní tady hledají... je taky naše: naše příležitost se něco naučit, šance ukázat, kým doopravdy jsme, možnost stát se lepšími a možná moudřejšími... V tom smyslu, dělá mi nesmírnou radost to, že je čím dál více spontánních občánských iniciativ / projektů na výpomoc uprchlíků. A čím dále se přidává více lidí. Možná jednou se ukáže, že jsem se mýlil, a potvrdí se mé obavy a ne mé sny, ale mezitím chci žít s nadšením a taky, se přiznávám, s klidným svědomím. Budu dál věřit v Evropu a, naivně či opodstatněně, budu o trochu šťastnější. Do té doby, než se ukáže, jestli Evropa se měla otevřít nebo zavřít, budu podporovat projekty, které se mi budou zdát lidštější.
V našem městě, studentská akce dostala tolik pomocí, že plánovaná cesta na dovoz pomoci se bude uskutečňovat hned dvakrát. U nás v práci se stálo něco podobného. Lidé chtějí být dobrými. A taky, že se takovými stanou!
Pro ty, kterým morální důvody nestačí, se na to podívejme teď z trochu praktického hlediska. Připravil jsem pro Vás fotky dvou tabulek, které jsem právě našel na internetu. Porovnejme data na nich uvedená. Na prvním máme hrubý domácí produkt, od nejvyššího; na druhé, hrubý počet přistěhovalců, taky od nejvyššího:
Zdroj: https://en.wikipedia.org/wiki/List_of_countries_by_immigrant_population
Nejspíš málokomu unikne podoba vlajek. Ekonomicky nejúspěšnější státy byly v nedávných časech cílem velkého počtu přistěhovalců. Nebo se mi to zdá?
První desítka obsahuje na obou tabulkách 5 společných zemí: Spojené Státy Americké, Rusko, Německo, Spojené Království a Francii. Pokud se podíváme na prvních 14 zemí, na obou tabulkách máme společně ještě Kanadu, Austrálii, Španělsko, Itálii a Indii. To znamená 10 z 14ti, čili něco přes 70%. Klidně se podívejte jak to pokračuje s prvních 20, ale tam se korelace trochu ztrácí... aby se objevila znovu na spodních částech tabulek!
Nestačí Vám tyto praktické důvody, nebo nevěříte tabulkám, nebo...? Další praktický důvod, o kterém se píše už několik let, je neustálý ,,útěk" kvalifikovaných pracovníků směr na západ či do jiných zemí. A tak tady není dost, často ani nejsou spokojení a to se občas projevuje i na to, jak se chovají vůči zákazníkům. Je to ve spoustě oborů a, samozřejmě, velmi osobní věc. Jsem učitel a znám učitele, kteří by raději na západ, jiné, kteří už jsou na západě, jiné, kteří tady žijí spokojeně; a z těch, co nejsou spokojení, někdo si to nechává pro sebe, někdo si to ventiluje v hospodě, někdo si to vynahrazuje nevrlostí i vůči studentům. Co člověk, to unikát. Ano, více kandidatů na jedno pracovní místo znamená, že bude větší konkurence a budeme se muset více snažit. Budiž argument proti migraci pro krátkozraké.
Nejspíš to budu ještě průběžně aktualizovat. Mezitím můžete si ještě pročíst toto: http://www.novinky.cz/komentare/380313-komentar-visegradsky-ostrov-uprostred-evropy-jiri-pehe.html
A klidně mi napište do komentářů, kladně či odporně. Nebo si mě vymažte ze svých přátel na sociálních sítích.
K dnešnímu dnu, závidím to těm městům, která právě dostávají největší počty uprchlíků, a to z mnoha důvodů. Pravda: chtělo by to trochu víc nadhlížet zeshora, aby nedošlo ke ztvoření ghét, nýbrž k integraci do té Evropy, ve kterou věřím, a abychom všichni vyšli obohacení (mám na mysli duševní obohacení, protože to finanční stejně zůstaně, jako vždycky, na těch vyšších kruzích). Tento proces, celý, vyžaduje dostatek infrastruktur a chránění Evropy, ji všichni vyhledáváme, jako Evropané, jako návštěvníci, jako přistěhovalci, jako uprchlíci. Bylo by ideální chránit podstatu Evropských ideálů, třeba příznými pravidly a zákony, které umožňí co nejharmoničtější soužití. A přesto, v minulosti vypadalo, že nikdo nebyl pořádně připraven na inmigraci, a tato přizpěla přijímajícím společnostem kladně a ve stejně míře, jak společnosti poškodilo rozhodnutí vyhazovat celké kultury mimo své hranice. Proto dovolte, abych si ke konci opakoval: šance utíká. Unikátní příležitost se zúčastnit historické události a být na straně správných bude brzo tatam. Na které straně budete Vy?
No hay comentarios:
Publicar un comentario